Základy pěstování léčivých rostlin
Již velice dlouho nestačí sběr volně rostoucích rostlin pokrýt potřebu nejen farmaceutického průmyslu, ale i přímých spotřebitelů, takže se řada bylin pěstuje. Technologie pěstování se samozřejmě přizpůsobuje ploše a způsobu pěstování čili u malopěstitelů bude vypadat jinak než v zemědělských podnicích.
Pěstování léčivých rostlin je stále oblíbenější činností vzhledem k mnoha zdravotním přínosům, které mohou některé rostliny nabízet. Mezi nejoblíbenější léčivé rostliny patří aloe, zázvor, oregano, rozmarýn, máta peprná a tymián.
Léčivé rostliny
Tyto rostliny jsou obzvláště prospěšné, protože nabízejí přírodní léky na různé neduhy. Pěstování léčivých rostlin a léčivých bylinek navíc zvyšuje přístup k čerstvým organickým surovinám, které lze použít jak k léčebným, tak ke kulinářským účelům.
Aby měl člověk s léčivými rostlinami co největší úspěch, je důležité prozkoumat rostliny, které chce pěstovat, aby se ujistil, že jsou vhodné pro naše specifické klima. Měl by také zvážit okolní prostředí a správné techniky výsadby a pěstování, aby optimalizovali růst a úspěch.
Kromě výše uvedených obecných rad je třeba učinit několik důležitých kroků, které zajistí úspěch při pěstování léčivých rostlin. Je potřeba dbát na to, aby se semena nebo řízky zasadili do půdy s dostatečnou drenáží.
Lze tak předejít hnilobě kořenů a dalším problémům. Některé léčivé rostliny navíc vyžadují přímé sluneční světlo, zatímco jiné mají rády stín, proto je důležité prozkoumat a zajistit správné množství světla pro každý typ léčivé rostliny.
Kromě toho je důležité nezapomenout sledovat vlhkost půdy pro každou rostlinu, protože některé vyžadují sušší půdu než jiné. A nakonec je dobré používat přírodní hnojiva střídmě, aby rostlinám neublížili. Pokud se rostlinám poskytne správné množství světla, vody a půdy, je možné na zahradě pěstovat různé léčivé rostliny.
Specifické oblasti
Zcela specifickou oblastí je pěstování cizokrajných, které nejsou součástí naší běžné květeny. Tyto rostliny je možné u nás pěstovat překvapivě hojně, ovšem vyžadují naprosto jiné podmínky ošetřování. Takovým příkladem může být pěstování parchy saflorové (Leuseum rhaponticum Iljin), která je velmi přizpůsobivá, v našich podmínkách se jí daří a zachovává si mimořádnou účinnost.
Cizokrajné léčivé rostliny se pěstují především za účelem výzkumu a léčebného využití. Kultivace může zahrnovat různé metody, například tkáňové kultury in vitro, regeneraci z kalusu a mikro propagaci. Léčivou rostlinu je možné pěstovat také běžnými metodami, jako je výsadba a sklizeň.
Základní podmínky
Pro pěstování bylin platí taktéž několik základních podmínek:
- Před vlastním rozhodnutím o pěstování některé rostliny, zvláště na velkých plochách, je vhodné prostudovat dostupnou odbornou literaturu, protože na pěstitele čeká řada nejrůznějších překážek, záludností a vlivů, ať už jsou to různé choroby rostlin, nejrůznější škůdci, ale například i extrémní klimatické podmínky. U exotických rostlin jsou velmi nebezpečné zejména prudké teplotní změny v jarních měsících. Velice se proto doporučuje prozkoumat možné klimatické podmínky, ale i jakost zeminy.
- Po zvážení těchto zjištění se volí pak vhodná rostlina nebo druh. Nezapomínat ovšem na dostupnost a kvalitu osiva, ale také na možnost a efektivnost odbytu hotové rostliny.
- Velká pozornost by se měla věnovat přípravě půdy, volbě vhodného nářadí, správné technologii od osevu přes ošetřování během růstu až po vlastní sklizeň.
- Chemické přihnojování a chemické ochranné prostředky proti chorobám a škůdcům užívat minimálně a jen v krajních případech. Přitom důsledně dodržovat ochranné lhůty.
Při nedostatku vhodných prostor lze některé byliny pěstovat i v kořenáčích, třeba na balkonech nebo někdy i přímo v pokoji. Takto člověk může pěstovat samozřejmě pouze rostliny, které příliš nevyrostou, nebo rostliny, které nemohou svým aromatickým působením negativně ovlivnit své okolí, například různými alergiemi, rýmou nebo dýchacími potížemi.
To je zvlášť důležité, protože pro takové pěstování se vesměs používají rostliny siličnaté. Proto je potřeba volbu pečlivě uvážit a pak rostlinu také sledovat. Často totiž vznikají potíže, které se z neznalosti nedají ničemu přiřadit a řeší se nejrůznějším způsobem, aniž by se přišlo na to, v čem je pravá příčina.
Používá se zásadně kvalitní, nakypřená půda, která se do kořenáče mírně natlačí. Většinou se neužívají žádná umělá hnojiva ani žádné ochranné prostředky. Rostliny ovšem musí mít dostatek vláhy, tepla a světla. Je důležité nezapomínat však na to, že i pokojové rostliny je nutné občas „provětrat“ venku.
Sklízení léčivých rostlin
Sběr léčivých rostlin tedy sběr bylin, květů a plodů z rostoucích rostlin si vyžaduje správné načasování. Je důležité si uvědomit, kdy a jak sbírat léčivé rostliny. Sklizeň pěstovaných léčivých rostlin je složitý proces, protože musí být provedena ve správném stádiu zralosti, aby se maximalizovala léčivá hodnota rostlinného materiálu.
Obecně se doporučuje počkat, až bude rostlina ve fázi květu nebo plodu, protože tehdy obsahuje nejvyšší koncentrace léčivých látek. Sklízet by se mělo také opatrně, aby nedošlo k nadměrnému sběru daného druhu rostliny. Důležité je také sklizený materiál skladovat na chladném a suchém místě, dokud nebude použit nebo zpracován.
Použití léčivých rostlin
Léčivé rostliny, které si člověk vypěstuje, může využít mnoha způsoby. Může si z nich připravit čaje, tinktury, balzámy, masti, obklady a oleje. Rostliny může také usušit pro budoucí použití v léčivých čajích, prášcích nebo mastech.
Části rostliny, které použije k výrobě léčiv, budou záviset na tom, co má k dispozici. K výrobě léků lze použít například kořeny, stonky, listy, květy a plody. Mnohé z pěstovaných rostlin lze využít i v kulinářství, například přidat tymián do polévky nebo připravit čaj z květů heřmánku.
Základ pěstování léčivých rostlin
Základem pěstování léčivých rostlin je obvykle pochopení účinných chemických látek rostliny, jejích požadavků na růst, správných metod sklizně a sušení a způsobu skladování a přípravy ke konzumaci. Pěstování, sklizeň a používání léčivých rostlin je často praxe, která se předávala a vyvíjela po staletí.