Dokázat to – v čem tkví síla motivace
Dokážeš to, ale musíš mít hlavně motivaci. To zvládneš, ale nesmíš ztratit motivaci. Pokud chceš shodit kila, musíš mít tu správnou motivaci k hubnutí. Chceš vládnout angličtinou? Pak ti nesmí chybět motivace k učení jazyků. Podobné rady jste už jistě mnohokráte slyšeli nebo je četli v nějaké motivační knize osobního rozvoje.
Zdá se totiž, že motivace je jako zaklínací formule, bez které se v životě nelze posunout dál takřka v žádné činnosti. A ono to tak prakticky je. Snad kromě základních potřeb jako je jídlo, spánek a rozmnožování. K těm žádnou speciální motivaci nepotřebujeme, protože tady nás přirozeně žene pud sebezáchovy a vůle k přežití.
Co to vůbec je motivace a jakou roli má v našich životech?
Co je motivace a jak to vypadá, když nám chybí
Definic pro slovo motivace najdete v odborných knihách několik. Nám pro příklad bude úplně stačit ta z Wikipedie, která motivaci definuje nějak takto:
Motivace je vnitřní nebo vnější faktor nebo soubor faktorů vedoucí k energetizaci organismu. Motivace usměrňuje naše chování a jednání pro dosažení určitého cíle […].
Ale proč tak složitě a vědecky, že? Možná by stačilo říct jen: Motivace je motor. Náš vnitřní pohon. Stejně jako auto se bez motoru může tak maximálně nechat táhnout na laně, i my při běžném fungování poznáme, kdy nám motivace chybí, a nemůžeme se proto pohnout z místa.
Například v okamžiku, kdy nás převálcují myšlenky typu:
- Nemám na nic náladu.
- Nechce se mi.
- Proč bych to dělal?
- Jsem hrozně unavený, už na to nemám sílu.
- K čemu mi to bude?
- Na to jsem už moc starý…
Poznáváte se v některém výroku? Taky si občas povzdechnete nad těžkostí života a nevíte, jak dál? V tom případě vám nejspíš chybí – právě MOTIVACE!
A na to, abychom ten správný motor opět zažehli, často nepostačí jen přečíst si pár motivačních citátů, přilepit si na ledničku motivační magnet s větou „To dáš“ nebo si vést motivační diář.
I když nepopírám, že i tyhle drobnosti fungují a mohou skvěle zapůsobit jako příjemný start do nového dne. Nicméně život o 360° nám samotné čtení motivačních citátů nezlepší. Protože bez akce není výsledek.
Motivy v motivaci
Když už hovoříme o motivaci, tak nesmí chybět ani její základní prvek – motiv.
Motiv je právě ta konkrétní pohnutka k jednání, která nás táhne dál jako kozu za zeleným.
Většinou není jen jeden, ale působí víc motivů najednou. Motiv je to, co člověka aktivuje, rozpohybuje k činnosti. Jako zdroj motivace k životu funguje u každého z nás něco jiného.
Pro někoho jsou hlavním motivem činů peníze (ty mimochodem z dlouhodobého hlediska jako účinný motiv nefungují), pro jiného naopak třeba „jen“ pocit uspokojení z dělání dobrých skutků nebo nějaké tvůrčí činnosti.
Odborníci dělí motivaci na vnitřní (interní) a vnější (externí):
- interní motivací jsou zpravidla naše vnitřní pohnutky, jako snaha po poznání, seberealizaci, vnitřním uspokojení, být lepším člověkem atp.,
- vnější motivací se myslí takový stav, kdy většinou děláme věci nikoli z našeho vnitřního přesvědčení, ale pod tlakem vnějších faktorů. Rodiče nutí dítě, aby se učilo ve škole, jinak z něj nic nevyroste, zaměstnavatel hrozí zaměstnanci výpovědí, pokud nebude pracovat na 120 % apod.
Vnější motivace má nižší hodnotu. Důležitější a stěžejní je pro nás motivace vnitřní.
Chcete-li se o motivaci dozvědět více, zkuste některou z knih zaměřených na motivaci a osobní rozvoj.
Nastavení mysli na „až potom“ nikam nevede
Nenastavujte svou mysl do módu “až potom”. Pokud se k činnostem motivujeme tím, že si pořád dokola představujeme, co bude a jak to bude, až jednou…, může nás tento způsob dovést k totálnímu k sebeklamu.
Známe to všichni. Většinou si myslíme, že až dosáhneme určitého bodu, něco se stane, budeme se mít lépe, budeme spokojenější:
- Až vybuduju kariéru, potom budu šťastnější…
- Až budu vydělávat 100 tis. měsíčně, tak potom konečně budu mít chuť chodit do práce…
- Až získám tuhle vysněnou práci, potom se mi konečně povede skvěle…
- Až zhubnu, potom se budu cítit neodolatelná…
Až toho potom dosáhneme, buď se nestane nic, nebo jsme šťastní jen chvíli nebo jsme z výsledku zklamáni, protože takhle jsme si to tedy ale vůbec nepředstavovali.
Potřebujeme silný vnitřní motiv, abychom byli šťastní a spokojeni sami se sebou už tady a teď. Ne někdy v neurčitém “potom”, které mimochodem ani vůbec nemusí nastat.
Vnější motivátory dlouhodobě nefungují
Pokud někdo nenávidí svou práci, kterou dělá za podprůměrný plat, pravděpodobně ji nezačnete ze dne na den milovat jen proto, že mu šéf výrazně přidá. Vyšší plat pro nás totiž nemusí nutně znamenat víc svobody a spokojenosti.
Ovšem odměny jsou bezpochyby mocným motivačním nástrojem. A je pravda, že bychom se měli odměnit vždy, když se nám podaří dosáhnout nějakého dílčího úspěchu (milníku).
Peníze nebo bonusy však lidi namotivují jen na krátkou dobu. Jsou to vnější vlivy a pohnutky, vnější motivátory, na kterých se stáváme závislí. Vnější motivátory fungují z dlouhodobého hlediska negativně (jako droga): postupně potřebujeme a vyžadujeme stále větší dávku, abychom vůbec něco pocítili.
Ten nejlepší pohon přichází vždy zevnitř nás. V odborné terminologii se tomuto vnitřnímu pohonu říká vnitřní motivace.
3 základní věci, které nás pobídnou k akci
1) Autonomie, pocit svobody
Dokud máme pocit, že děláme jen to, co chtějí ostatní, cítíme se bezmocní a odcizeni sami sobě. Samozřejmě absolutní svoboda neexistuje. Žijeme v určitém společenství, řídíme se podle určitých norem, dodržujeme zákony, pravidla. Nikdo z nás si nemůže dělat úplně to, co chce a přestat brát ohled na jiné. To by z nás byli emoční a sociální mrzáci.
Svobodou (autonomií) je zde myšlena naše vnitřní svoboda. Naše schopnost udat životu ten správný směr, řídit si svůj život a ne se životem nechat bezvládně řídit a vláčet. Když ten svůj směr objevíme, držíme se jej, daří se nám, tak se sami automaticky motivujeme k tomu jít dál.
2) Mistrovství
Být v něčem dobrý, vyniknout, být mistrem svého oboru. To je touha mnoha lidí. Ale ať chceme nebo ne, zde platí úsloví – Bez práce nejsou koláče.
Bez učení a tréninku zkrátka nelze dosáhnout mistrovství. Můžete se narodit s talentem, ale pokud ho nebudete rozvíjet, jen samotné vlohy nestačí. Úspěšný tenista strávil dětství na kurtech, než dosáhl svého umění. Klavírní virtuos usedal den co den před piano, místo aby s kamarády řádil venku.
Bohužel, učení není moc zábavné. A nic není víc frustrující než pocit, že zatím nemůžeme něco udělat, protože to ještě neumíme. Ovšem cvičení dělá mistra, a tak se postupem času budeme zlepšovat.
Také jakmile začneme pozorovat vlastní pokroky, najednou přijde skutečný motivační kop: Protože malé dílčí úspěchy nás přibližují ke stupni vítězů, motivují nás, abychom v činnosti pokračovali a nevzdávali to předčasně.
Pozor ale, tahle sebemotivace funguje pouze tehdy, pokud danou věc skutečně sami chceme. Nemůžeme čekat, že u dítěte, které nesnáší hru na hudební nástroj a je rodiči nuceno chodit na hodiny klavíru, když by samo mnohem raději třeba sportovalo, že se bude ve hře na klavír automaticky zlepšovat.
Protože mu bude chybět ta správná (vnitřní) motivace, naopak dítě bude pod tlakem motivace vnější (vůle rodičů).
3) Účel, cíl
Věci, které rádi děláme, nám musí dávat smysl. Jinak nám brzy dojde motivace proto, je dělat a začneme si klást otázku: Proč? K čemu chodím dennodenně do práce, nač vydělávám peníze, když je stejně utratím za nesmysly a uspokojení v životě nepřichází?
Ne, bez správného životního cíle a pocitu, že věci, co děláme, nám dávají smysl, budeme mít stále pocit, že nám něco uniká. Každý člověk objeví svůj smysl životní cesty v něčem jiném.
Někdo rád pomáhá ostatním a cítí, že slouží něčemu užitečnému (např. lidé v sociálních službách či humanitárních organizacích). Někomu stačí, když jeho práce, činy mají kladný vliv na něco dalšího. Že pomohou klientovi vyřešit problém, že dobře poradí. Jde o to, aby to, co děláme, v nás vzbuzovalo dobrý pocit a uspokojení. To nás žene dál. Motivuje, chcete-li.
Shrnuto, podtrženo:
Abychom si udrželi dlouhodobou motivaci ke spokojenému životu, potřebujeme mít pocit osobní svobody, budovat své mistrovství a cítit, že věci, které děláme, nám dávají smysl.