Porozumění imunitě jako první krok k léčbě autoimunitního onemocnění štítné žlázy
Imunita se obvykle popisuje jako schopnost těla chránit sebe sama před infekcemi a chorobami. Imunitní systém těla se skládá z různých buněk, tkání a orgánů, které spolupracují na ochraně těla před patogenními mikroorganismy, jako jsou bakterie, viry, plísně a parazité, a před jinými nepřátelskými látkami.
Imunitní systém se skládá z dvou hlavních typů reakcí – nespecifické a specifické imunitní odpovědi.
Nespecifická imunitní odpověď je první obrannou linií proti patogenům a zahrnuje mechanismy, jako jsou kůže a sliznice, které blokují cestu patogenům, a bílé krvinky, které požírají a zabíjejí patogeny.
Specifická imunitní odpověď je specializovaným systémem, který rozpoznává specifické patogeny a produkuje specifická protilátky, které tyto patogeny ničí.
Imunitní systém je neustále aktivní a pamatuje si patogeny, se kterými se setkal, aby se mohl na ně připravit v budoucnosti. Existuje mnoho faktorů, které mohou ovlivnit imunitní systém, jako jsou stres, nedostatek spánku, špatná výživa a některé léky. Na druhé straně, správná výživa, cvičení a dostatek spánku mohou podpořit zdraví imunitního systému.
V případech, kdy imunitní systém selhává nebo nedostatečně reaguje na patogeny, může dojít k infekci nebo vzniku autoimunitních onemocnění, kdy imunitní systém napadá tělesné buňky. Na druhou stranu, při přehnané reakci imunitního systému může dojít k alergickým reakcím nebo autoimunitním onemocněním.
Autoimunita jako vychýlení Th1/Th2 rovnováhy
Pro objasnění autoimunitní reakce u chronického zánětu štítné žlázy je důležité porozumět dvěma klíčovým složkám imunitního systému: systému Th1 a systému Th2.
Imunitní systém používá dva základní typy obranné reakce, a to v závislosti na způsobu napadení organismu:
- buněčná Th1 imunita – chrání především před viry, nitrobuněčnými bakteriemi (chlamýdie, borélie, mykplazmy) a rakovinou
- mimobuněčná Th2 imunita – chrání před běžnými bakteriemi, parazity a toxiny různého druhu.
Dynamická rovnováha obou těchto systémů je předpokladem zdravé a flexibilní imunity, tzn. schopnosti chránit se před různými druhy napadení nebo poškození organismu.
Dlouhodobá převaha jedné ze složek imunity vede vždy k potlačení složky druhé, následnému snížení obranyschopnosti vůči určité skupině patogenů a rozvoji specifických onemocnění.
Nevybalancovaný imunitní systém, kde došlo k převaze jedné ze dvou základních složek imunity, je prvotní příčinou každého autoimunitního onemocnění. K autoimunitnímu onemocnění dochází, když jedna složka imunity začne dominovat nad druhou – hovoří se pak o Th1 nebo Th2 dominanci.
Buněčná Th1 imunita
Chrání před viry a bakteriemi, které napadají vnitřní prostor buňky, jako jsou chlamýdie, borélie a mykoplazmy, a před nekontrolovaně se dělícími buňkami (rakovinou). Zajišťuje primární reakci organismu na ohrožení a její úlohou je přímá likvidace buněk poškozených stresem, napadených patogeny nebo nádorových buňek.
Dalším obranným mechanismem Th1 systému je vyvolaní zánětlivé reakce. Na Th 1 imunitě se podílí především 2 typy bílých krvinek známých jako T-buňky, a to buňky cytotoxické, schopné donutit buňku k apoptóze (smrti), popřípadě ji přímo zničí za pomoci cytotoxických mechanismů
Dále NK buňky, tzv. přirozený zabijáci, které jsou schopné okamžité likvidace buněk nebo patogenů, a které patří do vrozené imunity a uplatňují se u novorozenců a při boji s rakovinou.
Způsob obrany, kterou využívá Th1 imunita je do velké míry radikální a riskantní, protože poškození tkání destruktivním působením T-buněk může být často mnohem horší než poškození virem, který způsobil infekci.
V případě dlouhodobé dominance Th1 imunity dochází k rozvoji autoimunitního onemocnění, kdy T-buňky začnou považovat vlastní tkáň za cizí a působit na ni destruktivně, a to buď přímým napadáním vlastních buněk, nebo vyvoláváním ničivého chronického zánětu.
Mezi nejčastější autoimunitní onemocnění způsobené převahou Th1 složky imunity patří: Hashimotova tyreoiditida, Revmatoidní artritida, Roztroušená skleróza, Crohnova nemoc a Psoriáza.
Mimobuněčná Th2 imunita
Chrání před běžnými bakteriemi, parazity, kvasinkami, toxiny a alergeny napadající mimobuněčný prostor. Zajišťuje sekundární reakci organismu na ohrožení a její úlohou je vytváření specifických protilátek proti patogenům nebo škodlivým látkám. Je zodpovědná také za vyvolání akutní alergické reakce.
Jako hlavní složka adaptivní imunity má Th2 systém rovněž velký význam pro imunitní paměť a ochranu proti stejnému patogenu v budoucnu.
Na Th2 imunitě se podílí skupina bílých krvinek známých jako B-buňky. V případě dlouhodobé dominance Th2 imunity dochází k rozvoji autoimunitního onemocnění, kdy B-buňky začnou vytvářet protilátky vůči vlastní tkání, celým orgánům nebo hormonům.
Mezi nejčastější onemocnění způsobené převahou Th2 složky imunity patří: Gravesova-Basedowova tyreoiditida, Ulcerativní kolitida a Lupus erythematosus.
Převaha funkce Th2 složky imunity je zodpovědná i za výskyt mnoha dalších chronických a neurologických onemocnění, astmatu a alergií, kvasinkových infekcí a rakoviny.
Aktivace Th2 systému potlačuje Th1 složku, to znamená, že lidé s dominancí Th2 imunity nedokáží bojovat s virovými onemocněními, chlamydiovými infekcemi, boreliózou, trpí na astma a alergické reakce.
Snížená obranyschopnost vůči běžným infekcím následně spouští autoimunitní onemocnění
Typickým příkladem je revmatiodní artritida, při které je ve více než 90% případů dokazatelná přítomnost infekce, a která se může rozvinout při prudkém potlačení Th1 imunity například po očkování v raném dětství.
Toto další oslabování imunity může vést i ke ztrátě kontroly nad geneticky poškozenými buňkami (včetně nekontrolovaně se dělícími) a zvyšovat tím riziko onkologického onemocnění.
Každé autoimunitní onemocnění má buď převahu imunitního systému Th1 (dominanci T-buněk a potlačení B-buněk) nebo převahu imunitního systému Th2 (dominanci B-buněk a potlačení T-buněk).
V případě nemocí s dominanci Th1 imunity dochází k destrukci vlastních orgánů skupinou bílých krvinek známých jako T-buňky, které jsou zodpovědné za přímou likvidaci vlastní buněčné tkáně nebo její ničivou zánětlivou reakci.
V případě nemocí s dominanci Th2 imunity dochází k destrukci vlastních orgánů skupinou bílých krvinek známých jako B-buňky, které jsou zodpovědné za vytváření protilátek proti vlastní buněčné tkáni. Čím víc jsou tyto dvě složky imunity v nerovnováze, tím víc imunitní systém ničí vlastní tkáň.
Proč „bylinky na imunitu“ neléčí vždy a jak může Echinacea různým lidem se stejným onemocněním uškodit i pomoct
Je klíčové zjistit, která složka imunitního systému je dominantní, a zvolit takové léčivé prostředky, které stimulují složku opačnou. I když u většiny autoimunitních onemocnění jde o převahu Th1 nebo Th2 imunity, může se stát, že stejné onemocnění bude u dvou lidí způsobeno převahou odlišné imunitní složky.
I když Hashimotova tyreoiditida je u převážné většiny lidí způsobena Th1 dominancí, může se stát, že u některých lidí bude stimulováná naopak Th2 imunitou. Zjištění, která složka imunity je u onemocnění dominantní, se provádí krevním testem zaměřeným na profil lymfocytů. To je klíčové pro správnou volbu přírodní léčby.
Celá řada přírodních látek, slouží jako specifické Th1 nebo Th2 stimulátory, to znamená, mají schopnost posouvat imunitu směrem od nežádoucí dominance jedné složky imunity k posílení složky druhé, která byla potlačena:
- Mezi typické stimulátory Th1 imunity patří například Echinacea, Kozinec, Lékořice, Vodilka kanadská, Withania, Kórejský Ženšen, Chlorella a Houby Reishi, Shiitake a Maitake
- Mezi typické stimulátory Th2 imunity patří například zelený čaj, kurkuma, quercetin, antioxidanty pycnogenol a resveratrol, isoflavonoid genistein, výtěžek z hroznových semínek a bylina Pupečník asijský
V případě, že člověk trpí autoimunitním onemocněním v důsledku převahy Th2 imunity (například hypertyreózou nebo ulcerativní kolitidou), abychom obnovili rovnováhu jeho imunitního systému, jeho léčba bude vyžadovat posílení potlačené druhé složky imunity Th1.
V případě, že je autoimunitní onemocnění naopak stimulováno Th1 imunitou (například u hypotyreózy nebo revmatoidní artritídy), bude potřebné podpořit Th2 složku imunity.
Protože u autoimunitních onemocnění je role imunitního systému medicínou dodnes ignorována (pacienti i doktoři jednoduše předpokládají nezrušitelné genetické vlivy), mnoho pacientů trpí zbytečně dlouho jenom proto, že na roli své imunity rezignovali.
Možnosti, kterými je možné vrátit jejich imunitnímu systému rovnováhu
Protože mnoho lidí o vlivu Th1 a Th2 imunity nic netuší, nebo neví, která složka jejich imunity se na jejich onemocnění podílí, a kterou je potřebné podpořit při léčbě, často si vlastním předepisováním léčiv na podporu imunity (v snaze udělat něco pro své zdraví) svůj zdravotní stav ještě více zhorší.
Posílením Th1 imunity posilují lidé nevědomky tu část imunitního systému, která je zodpovědná za destrukci štítné žlázy. „Podpora imunity“ nemusí proto v praxi vůbec fungovat, protože bez znalosti, kterou složku imunity určitá bylinka stimuluje, a kterou složku imunity naše tělo potřebuje podpořit, se může rovnováha imunity dokonce ještě více narušit, a tím zhoršit průběh onemocnění.
I když u některých onemocnění se autoimunitní reakce nemusí zastavit úplně, udržováním rovnováhy obou složek imunitního systému (potlačovaním složky zodpovědné za autoimunitu a posilováním složky opačné) je možné docílit zmírnění zdravotních potíží na minimum, a především předcházet zhoršování onemocnění do budoucna.
TIP: Jak podpořit imunitu dětí?
Publikováno: 25. 3. 2023
Dlouhodobě se zabýváme tvorbou kvalitních článků, receptů a užitečných návodů. Klademe si za cíl srozumitelnost, poutavost a co největší přínos čtenáři. Naše návody a recepty jsou inspirací pro všechny, kdo chtějí žít zdravě a zároveň poznat svůj vnitřní svět i svět kolem sebe.
Více
