Stonek spojující kořen s listy

Stonek je vlastně nadzemní část rostliny, spojující kořen s listy. Na stonku rozeznáváme uzliny, ze kterých vyrůstají listy, a články, které jsou částmi stonku mezi dvěma po sobě jdoucími listy. Uzliny se téměř neprodlužují, články jsou naopak schopné i velkého růstu.

Rostlinný stonek je jednou ze dvou hlavních strukturních os cévnatých rostlin. Je to část rostliny, která leží nad zemí. Několik stonků se nachází také pod zemí a jsou považovány za modifikace stonků.

Byliny a dřeviny

V případě, že je růst článků potlačen, vyrůstají listy zdánlivě z jednoho místa a vytvářejí tzv. listovou růžici (jitrocel kopinatý nebo pampeliška lékařská). Byliny mají stonek dužnatý, dřeviny dřevnatý.
Dřeviny bývají vytrvalé, byliny jsou jednoleté neboli letničky, dvouleté, víceleté nebo vytrvalé.

Jednoleté byliny žijí jen jedno vegetační období, během kterého vyklíčí, vykvetou, vytvoří plody se semeny a pak zaniknou (zeměžluč menší, heřmánek lékařský). Patří k nim i ozimy, které vyklíčí na podzim, zimu přečkávají ve vegetativním stavu a následujícího roku vytvářejí plody (ozimé obiloviny).
Dvouleté rostliny v prvním roce vyklíčí a vytvoří obyčejně listovou růžici a někdy i dužnaté zásobní kořeny. Ve druhém roce pak kvetou a plodí a poté uhynou (divizna velkokvětá, pupalka dvouletá).
Víceleté rostliny kvetou a plodí teprve po několika vegetačních obdobích (andělika lékařská).
Vytrvalé rostliny (trvalky) žijí řadu vegetačních období, během nichž kvetou a plodí. Nepříznivá období, zimu či naopak sucho, přečkávají kořeny nebo jiné podzemní části rostliny (puškvorec obecný, kosatec bledý, hořec žlutý, konvalinka vonná, pampeliška lékařská).
Polokeře jsou vytrvalé rostliny s dřevnatějící spodní částí stonku. Vrchní část stonku, bylinná, každoročně odumírá (vytrvalý druh saturejky zahradní, šalvěj lékařská či levandule lékařská).
Keře jsou dřeviny, větvící se hned nad zemí (šípková růže). Malé keře nazýváme keříky (brusnice brusinka).
Stromy mají stonek zcela zdřevnatělý. U stromů rozlišujeme kmen větvící se až v určité výšce a korunu, která vzniká rozvětvením kmene.

Rostliny byly klasifikovány na základě výšky a síly stonku a délky života. Byliny jsou malé rostliny s měkkým stonkem. Středně velké rostliny s dřevnatými stonky, které se od báze bohatě větví a dosahují keřovitého vzhledu, se nazývají keře.

Stromy mají statný a vysoký kmen s bohatým větvením. Rostliny, které dokončí svůj životní cyklus během jedné sezóny, se označují jako jednoleté, např. zemědělské plodiny (rýže, podzemnice olejná atd.). Dvouleté rostliny dokončí svůj životní cyklus během dvou sezón (ředkvička, zelí).

Rostliny, které obvykle přežívají několik let a v určitých ročních obdobích vytvářejí květy a plody, se označují jako trvalky (mango, jabloně atd.). Kromě toho, že nesou větve, listy a květy, plní stonky i další funkce, jako je prezentace, vegetativní množení a skladování zásobních potravin.

Druhy stonků

Stonky rostlin, stejně jako kořeny a listy, mají různé tvary a velikosti a u některých rostlin plní řadu specializovaných funkcí. Mnoho částí rostlin, které se jí, jsou ve skutečnosti stonky. Zejména části, které lidé často zaměňují za kořeny, jako jsou brambory, česnek a dokonce i zázvor!

V botanické klasifikaci se rozlišují následující druhy stonků:

lodyha – nadzemní bylinný stonek s listy (měsíček zahradní),
stvol – bezlistý stonek, vyrůstající z listové růžice a zakončený květenstvím (pampeliška lékařská, plicník lékařský),
stéblo – stonek charakterizovaný zřetelnými články, oddělenými uzlinkami čili kolénky (trávy).

Podle prostorové orientace se pak rozlišují:

stonek přímý, rostoucí víceméně přímo vzhůru (vlčí mák),
stonek vystoupavý, jehož spodní část je poléhavá, vrchní se pak otáčí vzhůru (vřes obecný, mateřídouška obecná),
stonek poléhavý, který poléhá u země, ale v uzlinkách nevytváří náhradní kořínky (rdesno ptačí – truskavec),
stonek plazivý se plazí u země a v uzlinkách, které se dotýkají země, vytváří náhradní kořínky (průtržník lysý),
stonek ovíjivý se ovíjí vzhůru kolem opory. Může být pravotočivý nebo levotočivý (svlačec rolní, chmel otáčivý, fazol obecný),
stonek popínavý se různými mechanismy přidržuje opory. Mohou to být například úponky (hrách setý), tzv. příčepivé kořeny (břečťan popínavý) nebo se stonek opírá o oporu trny (ostružiník křovitý).

Podle průřezu se rozeznávají:

stonek oblý (prvosenka jarní, plicník lékařský),
stonek čtyřhranný (hluchavka bílá, některé třezalky, například třezalka čtyřkřídlá),
stonek křídlatý (kostival lékařský),
stonek rýhovaný (přeslička rolní).

Podle větvení se rozlišují:

větvení hroznovité, u kterého z hlavního stonku vyrůstají postranní stonky, nepřerůstající stonek hlavní (divizna velkokvětá)
větvení vrcholičnaté, kde postranní stonky hlavní stonek přerůstají (jmelí bílé)
větvení sounožné (neboli sympodiální), kde větvení střídavě vyrůstá na jednu a na druhou stranu (lípa srdčitá nebo vinná réva)
větvení vidličnaté, kde se mateřský stonek vidlicovitě větví a takto vzniklé malé stonky v takovém větvení pokračují. Postranní stonky vyrůstají z tzv. úžlabních pupenů, vznikajících obvykle v paždí listů (u plavuně)

Hlízy jsou také modifikované stonky, které rostou pod zemí. Hlízy jsou uzpůsobeny k tomu, aby sloužily rostlině jako zásobárna a často uchovávaly cukry ve formě škrobů.

Funkce stonku

Stonek má řadu funkcí, díky nimž se stal ústředním orgánem rostliny. Mezi funkce rostlinných stonků patří:

Podpírá a drží listy, květy a plody.
Stonek umožňuje uspořádání listů tak, aby na ně dopadalo přímé sluneční světlo a mohly tak účinně provádět fotosyntézu. Uspořádání a poloha listů také umožňuje výměnu plynů.
Xylém a floém přítomné v cévních svazcích stonků vedou vodu a minerální látky napříč rostlinou.
Stonky nesou květy a plody v poloze, která usnadňuje procesy opylení, oplodnění a šíření semen.
Některé stonky jsou upraveny tak, aby mohly uchovávat potravu a vodu. Příklad: sukulenty.
Jen málo zelených stonků obsahuje chloroplasty a je schopno provádět i fotosyntézu.
Některé stonky jsou modifikovány tak, aby mohly provádět vegetativní rozmnožování, což je forma nepohlavního rozmnožování, kterou lze u rostlin pozorovat.

Některé stonky rostlin rostou pod povrchem půdy a fungují jako zásobárna škrobu (tj. hlízy) nebo mohou rostlině také pomáhat při vegetativním rozmnožování (tj. oddenky a stolony).

Publikováno: 24. 2. 2023

Michal Hardyn

Dlouhodobě se zabýváme tvorbou kvalitních článků, receptů a užitečných návodů. Klademe si za cíl srozumitelnost, poutavost a co největší přínos čtenáři. Naše návody a recepty jsou inspirací pro všechny, kdo chtějí žít zdravě a zároveň poznat svůj vnitřní svět i svět kolem sebe.

Twitter Instagram