Alikvotní zpěv
Alikvotní zpěv lze využít k naladění akordů ve sboru. Výborně se dá použít ke společnému „vyladění“ skupiny lidí, kteří zahajují ezoterní cvičení nebo meditaci. Pomáhá ke zlepšení koncentrace na společnou věc a zlepšuje harmonii mezi lidmi ve skupině – podobně jako kdyby společně 2 hodiny normálně zpívali.
Alikvotní zpěv je ojedinělá dvojhlasá technika zpěvu, která využívá jazyka k vytvoření rezonanční komory v ústech. Při správné práci pěvec dosáhne toho, že zpívá základní tón a zároveň s ním zní zesílený i jeden tón alikvotní. Využívá se při tom faktu, že ke každému zpívanému tónu zní v hlase ještě další (alikvotní) tóny, jejichž frekvence jsou násobkem frekvence základního tónu.
Alikvotní zpěv jako hrdelní rezonance
Při běžném zpěvu zní alikvotní tóny obvykle slabě, takže nejsou vnímány jako samostatné tóny, nýbrž jako barva základního tónu. Jakkoliv se to může zdát složité, zpívat alikvotně, respektive hrdelně, se může naučit každý. Alikvotní zpívání je fyzicky příjemné. Svět je díky zpěvu radostnější. Rezonance alikvotních tónů prostupují tělo a lze je cítit zejména na horním patře a na jazyku.
Je úžasné, když jeden člověk zpívá dva tóny najednou. Druhý tón podobný flétně se ozývá přibližně dvě oktávy nad normálním hlasem, který se vznáší v atmosféře křišťálově čistý a v prostoru těžko lokalizovatelný. Zvuk připomíná skleněnou harfu, je exotický, a přesto podivně známý. Zvláštním způsobem se posluchačů dotýká, působí uklidňujícím dojmem a je téměř fyzicky hmatatelný.
Tato technika má kořeny v Tuvě a Tibetu, kde se alikvotní zpěv užíval převážně jako meditační hudba a muzikoterapie, případně k šamanskému léčení. Dnes se pomalu rozšiřují řady posluchačů i lidí, zpívajících alikvotně, a dokonce i některé sbory alikvotní zpěv používají a dosahují tak nebývale nádherného zvuku.